Počátky školy sahají do roku 1892, kdy byl z podnětu někdejšího starosty jmenován přípravný výbor pro zřízení nového typu školy. V roce 1893 tak vzniká škola, která dostala název "Průmyslová škola pokračovací". I přes skutečnost, že se učilo v neděli a ve všedních dnech pouze večer, zájem stoupal. Její tehdejší zámečnický učeň Josef Čížek se později stal vrchním ředitelem Sola.
Kritická doba nastala v období první světové války kvůli nedostatku finančních prostředků. V tyto těžké časy dokonce vyučoval pedagogický sbor zdarma, i proto se podařilo výuku zachovat. Po vzniku republiky v roce 1918 začal v mladém státě významný rozvoj učňovského školství. Počet žáků stoupal, proto byla v roce 1930 dokončena nová, samostatná budova v Poštovní ulici, která nesla název "Masarykova škola práce". Škola prosperovala, vzdělání zde nachází chlapci i dívky v mnoha různých profesích.
Školní léta 1938/1939 – 1944/1945 byla poznamenána válkou. Dva členové učitelského sboru byli zatčeni německým gestapem. Oba se
z nacistických žalářů vrátili s podlomeným zdravím.
Ve školním roce 1943/1944 byla celá budova zabrána Němci pro německé uprchlíky, různě se stěhovala do náhradních prostor a na počátku roku 1945 bylo vyučování dokonce zastaveno úplně.
Ve školním roce 1946/1946 se škola nazývala "Základní odborná škola". Měla 7 oborů: kovodělný, stavební, dřevodělný, oděvní, obchodní, potravinářský a holičský. Celkem se ve 35 třídách učilo 692 žáků. V tomto školním roce byl v domě sociální péče zřízen učňovský domov. Zde mohli být ubytováni učni ze vzdálených míst. Bylo možné se tu i stravovat.
Školní rok 1946/1947 byl rokem reorganizace učňovského školství. Bylo zapsáno 440 žáků, kteří byli rozděleni do 23 tříd. Škola měla 6 oborů: kovodělný, stavební, oděvní, potravinářský, obchodní a holičský.
Ve školním roce 1947/1948 byla dokončena reorganizace škol vychovávajících učňovský dorost. Některé obory byly na škole ponechány, ostatní byly přesunuty jinam. Škola měla tyto obory: kovodělný, dřevodělný, obuvnický, pánský krejčí, dámská krejčová a stavební s docházkou v zimních měsících (listopad–březen).
Ve školním roce 1948/1949 bylo 7 oborů (kovodělný, stavební, dřevodělný, obuvnický, pánský krejčí, dámská krejčová, obchodní – koloniál) s 20 třídami a 428 žáky. Pro cvičné dílny byly zakoupeny nové stroje a přístroje.
Ve školním roce 1949/1950 se opět učilo v 7 oborech (zámečník, truhlář, dámská krejčová, pánský krejčí, obor stavební, distribuční a obuvnický). Bylo otevřeno 20 tříd s 282 žáky. Ve cvičných dílnách se vyráběly hračky a šily se oděvy pro děti sociálně slabších rodičů.
Ve školním roce 1950/1951 se počet učňů výrazně zmenšil (na 240), učilo se v 6 oborech. Vedení školy se podařilo z konfiskovaného majetku získat cenné zařízení, zvláště pro jemnou mechaniku. Až v šedesátých letech se podařilo školu opět naplnit učni. Mládež se učila v oborech zámečník, instalatér, zedník, elektrikář, sklenář a švadlena.
V šedesátých letech se počet žáků školy pohyboval mezi 350 až 480. Žáci se vzdělávali v oborech zámečník, instalatér, zedník, švadlena, sklenář a elektrikář.
Počet žáků se v době sedmdesátých a osmdesátých let pohyboval od 420 do 580. Ve školní budově v Poštovní ulici se vyučovala teorie, odborný výcvik probíhal na dvou odloučených pracovištích, v Nádražní ulici a v ulici Na Hrázi.
V 70. letech se počet žáků pohyboval v rozmezí od 220 do 300. Škola nabízela obory pro chlapce a dívky např. strojní a stavební zámečník, zedník, instalatér, sklenář, švadlena. Ve školním roce 1979/1980 byla provedena přestavba budovy domova mládeže. Po materiální stránce byla pozornost zaměřena na dostavbu objektu pro odborný výcvik učebního oboru zedník.
Roku 1985 byla zahájena výstavba nového domova mládeže. Pro zlepšení materiálních podmínek pro výuku byla nainstalována audiovizuální katedra vybavená didaktickou technikou. V roce 1986 byla dokončena rekonstrukce celé školní budovy. Počet žáků postupně narůstal. V roce 1989 studovalo na škole 470 žáků.
V 90. letech získala škola prostory bývalé mateřské školy SOLA a zřídil se zde odborný výcvik kadeřnic a švadlen.
V roce 2004 došlo ke sloučení s původní Zemědělskou učňovskou školou, která zahájila výuku již v roce 1960 v ulici U Kapličky v areálu bývalého ředitelství Státní traktorové stanice. Společně obě školy pokračují do současné doby pod názvem Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Sušice.
Zemědělská učňovská škola zahájila výuku v roce 1960. Škola byla převedena z Klatov a zřídili ji v Strojní traktorové stanici v Sušici. V dalších letech se počet žáků zvýšil až na 450 a bylo rozhodnuto o rozšíření školy přístavkem.
V roce 1969 se na škole začalo vyučovat ve čtyřletém oboru s maturitou. Toto studium bylo následně přesunuto do Křimic a škola se stala jen odborným učilištěm. Počet žáků se pohyboval kolem 250. Na škole se vyučovaly převážně zemědělské obory.
V 70. letech kolísal počet žáků mezi 260 až 290. Školní rok 1976/1977 a 1978/1979 zahájil sám ministr školství pan Vondřuška. Učiliště přešlo pod řízení Ministerstva zemědělství.
V roce 1988 byl dokončen nový Domov mládeže s 245 lůžky, v roce 1990 nástavba budovy se čtyřmi odbornými učebnami. V roce 1997 byla do provozu uvedena myčka automobilů. Po roce 1990 se ve škole začaly otevírat nové nezemědělské obory.
V roce 2004 se škola spojila se SOU a OU v Poštovní ulici. Společně obě školy pokračují do současné doby pod názvem Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Sušice. Ze zemědelských oborů zůstal pouze Opravář zemědělských strojů.
V roce 2007 byl změněn název školy na "Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Sušice", který škola nese dodnes. Byly otevřeny nové čtyřleté maturitní obory – Cestovní ruch, Sociální činnost, Mechanik instalatérských a elektrotechnických zařízení.
Došlo také k výrazným změnám v obsahu výuky – škola začala učit podle vlastních školních vzdělávacích plánů.